3.kapitola Jak se balí holky...
Hermiona se přemístila na dvorek. V tu chvíli jí zmrzl úsměv na tváři. Z kuchyně se ozýval neskutečný rámus a halas.
„Giermo!“ Vykřikla a vrhla se jako lvice do kuchyně. To, co spatřila se kuchyní nedalo nazvat. Všude se válela mouka a kousky těsta. A uprostřed toho nepořádku byl převrácený stůl, za kterým se schovával její syn s mísou od těsta na hlavě a smál se. Za to někde na druhé straně stolu seděl nějaký muž a smál se taky. Oba se snažili zasáhnout toho druhého kouskem těsta. A příšerně se u toho řehnili.
„Draco?? Giermo??? Co se tu děje?? Kde je babička?? Panenko skákavá, počkejte až to zjistí Molly!“Peskovala je Hermiona.
„Co nemám zjistit??“ V tu chvíli právě ona dotyčná žena vycházela z krbu a oprašovala se od sazí. Dosud se ještě nerozhlédla po kuchyni, ale v tom strnula v pohybu.
„Moje kuchyně! Co jste to s ní vy dva provedli???“ Ale to už v tu chvíli vybuchl Draco smíchy, hned za ním Gimmy a Hermiona s Molly se taky dlouho neudržely a smály se.. První s řad chechtajících se probrala Hermiona.
„Tak povíte nám vy dva co jste tu dělali?? Zeptala se Hermiona.
„No asi takhle…Gimmy…“
„Já ne tos byl ty..“ ukázal na Draca prstem Giermo…
„Tak dobře…“přiznal se Draco
„Dostal jsem nápad…chtěl jsem to těsto zkusit ochutnat…no a tak jsem vzal Gimmimu mísu a začali jsme se honit kolem stolu. Jenže, co čert nechtěl, jsem uklouznul a rozsypal jsem mouku a těsto mi vypadlo z mísy..no a takhle to nějak zkončilo…“ dodal Draco s hranou lítostí.
„To mi chceš říct, že jsi dospělý muž a k tomu ještě učitel ve školce??? Můžeš mi říct, kam na ty nápady chodíš? Toho malýho to nenapadne, ale tebe ano! No kdyby se to dozvěděli rodiče těch dětí, co děláš u svého kmotřence za boty, tak by ti do té tvé školičky nikdo a ni nevkročil! Peskovala jej Hermiona, ale taky to nemyslela vážně. Ať si to vyžere, holenek , ale aspoň někdo dělá s Gimmym lumpárny. Já na to nikdy nebyla a přece nemusí být hned ovšem jako já..jak by to řekl Harry? Suchar!
„Opovaž se to někde na mě prásknout Grangerová, nebo ….!“ Zahrozil jí smrtí ulechtáním, což byl pro Hermionu, která je lechtivá snad všude, ten nejhorší trest.
„To bys snad ani neudělal Malfoy!“ tvářila se šokovaně Hermiona
„ale ano!“ Zablýsklo se Dracovi nebezpečně v očích.
„Ne“
„Ale ano!“
„To bys neudělal“
„Ale udělal!“ stačil říct Draco než ji povalil na zem, a začal ji lechtat,kam to jen dovolovalo, protože sebou Hermiona házela jako těhotná kobra.
„Tak mi přece pomoz Gimmy, přece to nenecháš jen na mě!“ Chlapec se nenechal dlouho pobízet, ale chvilka nesoustředění a Hermiona se Dracovi vyhroutila a utekla na zahradu, jenže jak si sama naivně myslela Draco i Gimmy ji následovali.
„Takže je ten úklid nakonec na mně no jo…jako vždy“ Povzdychla si Paní Weasleyová a pár šikovných pohybů hůlkou a kuchyň byla zase jako předtím. Vzala ze země mísu,v které dřív bylo těsto a začala znova pracovat na sušenkách, do kterých se nakonec i ten kokos k libost Draca dal.
Mezitím na zahradě vypukla válka o zahradní hadici. Draco dostal nápad, že když už jsou od mouky tak proč ne i od vody…že
Úplně promočení a unavení se doplahočili do kuchyně.
„Tak to ne milánkové, to ne..že jste mi namočili a zase ušpinili celou kuchyni, to bych vám odpustila, ale abyste mi nastydli, tak to ne…Draco…dej sem to mokré oblečení…Hermiono. Jdi si převléct Gierma a postarej se pak i sama o sebe… udělám tu svačinu a půjdem na oběd na Příčnou…už jsem unavená ještě něco vařit..ŠUP! Co tu ještě sedíte! Na to se všichni zvedli a jako jeden muže řekli ROZKAZ GENERÁLE. Na to se vyřítili nahoru.
„Draco HOĎ MI PAK TO OBLEČENÍ!“
Splašenci jedni, ale že to už Hermiona potřebovala…takhle konečně na chvíli vypnout!
Nakonec to dopadlo asi takhle.
Po sprše, která pro Gimmiho znamenalo vydrhnutí od hlavy až k patě. Následovalo převlečení do jeho neoblíbeného trička, které mu podle jeho maminky moc slušelo, ale pro něj to byl úmor. Smutně sešel do jídelny. A sedl si ke stolu a začal žužlat vanilkové sušenky, které ze stolu mizeli jako nějakým kouzlem. Se odletaxovali na Příčnou a nakoupili vše, co bude potřebovat ve škole. Nakonec zalezli i do famfrpálových potřeb.
„Giermo…chtěla jsem ti udělat radost a tak si smíš něco vybrat, ale nové koště prosím už ne. Stačí ti to cos dostal od babičky Molly. Giermovi zazářili očka a vydal se do prohlížení famfrpálových potřeb.
„Je to dobrý nápad mu něco kupovat?? Však víš, že v jeho rukou to může mít neskonalé následky!“ Děsil naoko Draco Hemionu, ta ho za to plácla přes rameno a šla se podívat po Gimmym.
„Tak co jsi si vybral Gimmy?“ Ptala se hermiona, když potkala Gierma před vitrínou se zlatonkami.
„Chtěl bych zlatonku mami. Tu malinkou. Vidíš..no ta…tam TA úplně vzadu!“ Rozčiloval se chlapec, když ji nemohla Hermiona najít.
„Ta je ale opravdu malinká. A na co ti bude? Na co se já to ptám. Famfrpálu nerozumím.“
„Angelino! No páni ahoj! Tebe jsem už taky dlouho neviděla. Jak to, že nehraješ?? Myslela
jsem že jsi u Monstroseských strak, co děláš tady v obchodě???“ Objímala se Hermiona s dávnou spolužačkou z Nebelvíru.
„Ve volnu pomáhám tatínkovy v obchodě. Patří naší rodině už asi po 7 generací a musím se prý zaučovat. Přijď se na nás někdy podívat na zápas i s Giermem. Chtěl bys Gimmy?“
„Já na famfrpál??? Mami viď že půjdem! Prosím!!!“ Sepjal malý ruce úprosně k sobě a nasadil ten nejvíc přemlouvající pohled, jaký v tu chvíli dokázal.
„Tak platí Mio. Zítra hrajeme s Caerphillskými katapulty. To bude zas podívaná.A heleme se, kdo k nám to přichází! Sám velký pan Malfoy!“ Zaškaredila se Angelina.
„Ale no tak Angelino! Je to už dávno, co jsem tě provokoval. Odpusť, choval jsem se jako blbec. To víš. Výchova mého otce kdysi nesla ovoce. Ale díky Bohu, jsem to včas pochopil, že vše není jen otázkou čisté krve. Prosím o prominutí mého chování na škole. Byl jsem bláhový. Byl bych rád, kdyby si mi odpustila, ale chápu, že některé věci jen tak odpustit nelze. Ale přesto…Odpustíš mi??? Zeptal se přímo Draco s napřaženou dlaní. Angelina si jej nejdříve podezřívavě prohlížela, ale když neobjevila náznak jakéhokoliv podvodu váhavě jeho ruku stiskla, ale Draco ji pozvedl k ústům a galantně ji políbil.
„Děkuji, že jsi mi odpustila. Mnoho lidí to neudělalo po tom jak se choval můj otec za Voldemorta. Nechceš někdy zajít na večeři na usmířenou???“
„No..“ zakoktala se mírně zardělá Angelina „Proč vlastně ne…? Dám ti vědět až budu mít trochu klidnější období, platí???“
„Platí.“ Usmál se Draco svým nejneodolatelnějším pohledem.
Gimmy se jen culil a Hermiona na Draca hleděla s otevřenou pusou.
Odkdy Draco balí holky jako je Angelina???
„..A, promiň Gimmy, cože si to chtěl???“ probudila se Angelina z transu, do kterého ji uvrhl Dracův neodolatelný pohled v očích. Gimmy se culil a mrkl na Draka. Hermiona si všimla Giermova zdviženého palce a mírně se jí zvlnili koutky, ale jen tak, aby si toho nikdo nevšiml.
„No chtěl jsem tu malinkou zlatonku, že mami?“ zeptal se Giermo na souhlas své matky, aby vše rychle zakryl.
„Ano tu malou v úplně vzadu.“souhlasila Hermiona. Nedala na sobě nic znát. Angelina vzala speciální kleště a vytáhla zlatonku z vitríny přímo do Gimmyho natažené dlaně.
„Teto Angelino?? (Angelina se pousmála nad oslovením „teto Angelino“) Proč si ji vytahovala těmi kleštěmi???“ Zeptal se Giermo zvídavě.
„Víš, Gimmy, každá zlatonka si pamatuje, kdo se jí jako první dotknul, a dokáže vždy najít svého majitele. Takže, i kdyby ti uletěla, o čemž pochybuji, jak jsem znala tvého tatínka, tak neuletí, se k tobě zase určitě po čase vrátí.“ Odvětila s úsměvem a pohladila jej po hlavě.
„Takže se mi neztratí??? To je fajn.“ Odpověděl s radostí maličký.Hermiona mu dala do ruky váček s penězi a on odběhl ji zaplatit.
Hermiona si všimla Angeličina pohledu.
„Angee? Děje se něco??“
„Ne jen mi připomíná Harryho, ale to ty sama jistě víš.Je mu tak moc podobný, ale vlasy má střapaté po tobě, teda až na tu barvu. Černé jako on.“ Usmála se smutně Angelina.
Draco to poslouchal a v duchu dával Angelině zapravdu. Roste z Gimmyho v pořadí už 3. darebák s dobrým srdcem, Potter.
„Ach Angelino. Děkuju. Občas se musím sama napomínat, abych mu neřekla Harry.“ Smála se Hermiona, ale Angelina i Draco v jejím hlase cítili osten žalu. Ale nedávali to na sobě poznat. Jen si oba vyměnili ustarané pohledy.
„ No asi bychom už měli jít. Molly na nás jistě již čeká u Fortescua na zmrzlinu. Měj se hezky Angelino. Uvidíme se zítra na famfrpále. To potěšení, zkazit to Gimmymu, bych neudělala. Nějak to přežiju.“ Usmála se Hermiona. Objala na rozloučenou Angelinu a spolu s Dracem odešli k stále ještě platícímu Gimmymu.
„Ta zlatonka má cenu šesnáct srpců a ty ji chceš za pět?? Nikdy!“ Rozčiloval se obchodník.
„Tak za deset, ale víc už vám nedám.“ Zkoušel to na něj Gimmy. Po těhle slovech si obchodník jen tiše zasténal, vzal od Gimmyho peníze a popohnal ho ke dveřím.
„Mám takový dojem, že Gimmy nepůjde do Nebelvíru.“ Uchechtl se Draco a Hermiona se na něj nechápavě podívala.
„C-c-cože?? P-proč??“Hermiona to stále ještě nepochopila.
„No podle toho jak snadno převezl toho prodavače?? U nás ve Zmiozelu tohle bylo prvním předpokladem na úspěch.“ Culil se Draco
„Jak to myslíš. To jakože jestli chceš do Zmiozelu musíš umět oblafnout nějakého senilního prodavače? Už se nedivím, že ve Zmiozelu bylo plno takových …“ nažhavovala se Hermiona. Bránila své dítě jako lvice. Draco ucítil, že to špatně vyložil a okamžitě se dával na ústup.
„Mionko, snažil se, Tím sem chtěl říct, že má schopnosti náležející Zmiozelovi, ale jen Moudrý klobouk nad ním může vyřknout soud, kam doopravdy patří! A co si chtěla říct? Takový…Co? Mionko?“
„Dobře.“ Uklidňovala se Hermiona, „ Nic. Nic jsem nechtěla říct.A už mi neříkej Mionko!“ Zavrčela naoko ještě naoko naštvaně. Draco se jen usmál zářivým pohledem a zasalutoval.
„Šašku.“ Smála se Hermiona a pleskla ho přes rameno.
„A těď mi pověz, co to mělo s Angelinou znamenat. Kdes nechal Kamilu??“
„Nic to neznamenalo…“vytáčel se Draco,“jen jsem chtěl ukázat Gimmymu, jak se balí holko, no.“
„Jo tak. Jak se balí holky, jo? Tak to ti nevěřím. A teď mi řekni, kdes nechal tu svoji luční květinku.“ Vyzvídala neústupně Hermiona
„Luční květinku??“ Chechtal se Draco- „Docela výstižné. Když jsem ji dával košem, tak se rozhodně jako, jak ty říkáš, “luční květinka“ nechovala.“smál se Draco.
„Prosím tě, cos jí to řekl?“ hrozila se Hermiona.
„Nic. Jen že být dobrá v posteli rozhodně nestačí na mou manželku.“ Dělal jako nic Draco.
„Propánajána, Draco, chovej se trochu tiše.“ Hermiona kývla k chlapci, jež ťapal před nimi. Tvářil se jakoby nic, ale Hermiona i Draco věděli svoje… Hermioně stačil jen pohled a hned věděla, že scanuje vše, co si mezi sebou říkají. Hermiona se podívala na Draca a oba si navzájem odkývli, na srozuměnou, že si oba myslí totéž.
Hermiona šeptem pokračovala. „Draco, to neumíš být i trochu taktní, tohle říct holce, tak si v životě žádnou nenajdeš. ..A co to teda mělo znamenat s tou Angelinou. Doteď tě zajímali jen křehké stvoření , tak co v tom je.“ Dorážela Hermiona šeptem na Draca.
„Dobře, když to musí být…Angelina se mi líbila už od Bradavic. Chtěl jsem zjistit, co to mělo znamenat, ty její pohledy, které na mě v Bradavicích vrhala.“ Řekl Draco stejně šeptem. Hermiona si jej zkoumavě prohlížela a nakonec se usmála.
„Zmijozelský princátko si brousí zuby na odvážnou Nebelvířanku, kdo z koho, jo??.“ Culila se Hermiona.
„Tentokrát to bude jen jedna večeře uvidíš.“ Sliboval Draco.
„Tak to se ještě uvidí. My z Nebelvíru dokážeme být neodolatelní a rychle lezeme pod kůži.“ Varovala jej, ale Draco se jen uchechtl.
Žádné komentáře:
Okomentovat