2. kapitola Návštěva a sušenky..:-)
Ráno, tedy spíše o pár hodin později Hermiona do sebe narychlo házela to nejčernější kafe, které lze uvařit, tedy pokud do sebe nehážete rovnou rozdrcené kávové boby zalité troškou vody, a přikusovala k tomu žemli.Přitom pobíhala ještě v noční košili a v županu po pokoji a sháněla dohromady své poznámky.
„Maminko, ty už zase někam odcházíš?? Slíbila jsi mi, že dneska půjdeme spolu nakupovat věci do školy.“ To právě do její pracovny vtrhl Gimmy ještě ve svém pyžamku s modrými králíčky.
„Ale zlatíčko, však já budu brzo zpátky. Do obchodu spolu zajdeme, hned jak se vrátím, ano?? Času máme dneska na sebe habaděj? Pusu?“
„Ale..?“ snažil se oponovat malý Potter
„Žádné ale Giermo! Copak jsem někdy něco nesplnila??“ Zlobila se naoko Hermiona. Gimmyho tvář se hned vyjasnila a běžel dát mamince pusu.
„Koukej, zlatíčko, co maminka včera vymyslela. Jak se ti líbí ten pokojíček pro malou Elizabeth Dawsonovou. ?“ Sehnula se Hermiona k Gimmimu s návrhem dětského pokoje.
„Je to moc růžové, mami. Sice nejsem holka, ale chtělo by to ještě trochu jiné barvy nebo aspoň jiný odstín. Tahle je moc křiklavá.“
„Myslíš??? No já nevím..Co třeba tahle barva???“ Mávla hůlkou a pokoj měl náhle z prasátkové růžové okamžitě broskvovou růžovou.
„To je ono mami. Tahle se mi líbí víc!“ Řekl spokojeně. Hermiona se zamyslela. A mávla hůlkou ještě jednou a na stěnách návrhu se objevilo hejno motýlů. Každý v jiném odstínu růžové.
„ Hmm? Co si o tom myslíš, Gimmy??“
„ Nádhera mami.!“ Hermiona si hrdě odkývla a pustila se opět do balení.
„Jejda. To už je tolik hodin???“ Zděsila se mladá žena, když ji pohled padl na nástěnné hodiny s Kudlejskými kanonýry. Rychle mávla hůlkou párkrát po pokoji, kde se hned vše uklidilo a zbylé papíry i s návrhem dětského pokoje skončily u Hermiony v tašce. Nakonec sama Hermiona přistoupila k zrcadlu. Chvilinku se rozmýšlela a pak mávla hůlkou. Náhle tu stála Hermiona v světlých letních šatech a lehkém svetříku. Nazula si sandále a popadla tašku.
„Tak, Gimmy. Dej mamince pusu. Nezlob babičku Molly a čekej mě na oběd jsem doma. Ahoj ,můj Andílu.“ Hermiona se v rychlosti sehnula k Gimmymu, dala mu pusu na čelo a seběhla do jídelny a vletu hodila Letax do krbu vyhrkal jméno Dawsonovic sídla a byla ta tam.
Gimmy schlíple zapadl za stůl v kuchyni a začal žvýkat Hermioninu nedojedenou žemli, aby na to Molly nepřišla, že Hermiona zase nedojedla snídani. Hrnek s nedopitým kafem radši okamžitě vylil do dřezu.
Do kuchyně vstoupila Molly oblečená do pracovních montérek od hlíny, v rukavicích a slamáku.
„Dobré ráno, Gimmy, maminka už odjela do práce?? Vidím, že už snídáš. Nechceš udělat se mnou vanilkové sušenky, ty co máš tak rád??“
„Jůůůů.Babičko Molly, to je nápad.Vanilkové sušenky. Ty já rád.“Molly se pro sebe usmála a sundala ze sebe zahradní úbor a převlékla se do zástěry.
„Dobře, ale nejdřív se běž umýt a převléct. Pak začneme. Zatím udělám těsto. Ty si pospěš, abys mohl vykrajovat, ano???“
„Už běžím! Rozkaz generále!“
Molly se jen usmála.
Divoch jeden, kde jen sebral to oslovení „rozkaz generále“ , už začíná být úplně stejný jako Harry.
Molly vzala hůku a začala kroužit v míse, která se pomalu začala naplňovat surovinami na sušenky, pak položila mísu a těsto se začalo samo hníst. Po chvíli uslyšela tlapkání po schodech a hned na to se do kuchyně přiřítil jako veliká voda Giermo.
„Už to těsto bude???“ Zajímal se hned klučina.
„Počkej tak 10minut. Těsto vykyne a už můžeš začít, ano?? Ukaž zuby! A za krkem???“Molly pečlivě zkontrolovala Giermovu ranní hygienu, ale žádnou nečistotu nenašla.
„Hodný chlapec.“ Zhodnotila jeho výkon. Gimmy nahodil křivý úsměv a šel ujídat kynoucího těsta. Moly jej ani nenapadlo odhánět. Stejně mu to ještě nebude chutnat usmála se pro sebe. Ranní idilku náhle přerušilo zaklepání na dveře. Giermo vylítnul a splašeně se hnal zjistit, kdo to je.
„Strejdo Draco. Ahoj“ Zahalasil Giermo a skočil do Dracovi napřažené náruče.
„Á, tak tenhle velký muž, to že je můj malý kmotřenec Giermo?? No páni, tys ale vyrostl!“ Do kuchyně vstoupil 25-ti letý mladý muž. Draco Malfoy. Hodně se od školních let změnil.
O prázninách ještě před 7.ročníkem se tajně přidal k Fénixovu řádu. Hodně jim pomohl. Sice mu hodně členů až do poslední chvíle nevěřilo, ale on svou loajalitou nikdy nezklamal. Dokonce se i při poslední bitvě postavil bok po boku k Harrym a zbytku fénixova řádu. To on pomohl zachránit Hermionu ze zajetí Smrtijedů.Po válce se z nich stali dobří přátelé. Hodně ji pomohl, ze začátku, když na Gierma byla sama. Stal se i jeho kmotrem. Paradox je, že to byl on, kdo našel a zajal jeho smrtijedského otce.
Jeho otec i matka spáchali ve vězení sebevraždu, a tak padl do klína celý majetek rodu Malfoyů Dracovi, který zradil svého otce.
Zajímavé je, že on svůj majetek z velké části věnoval na léčení zranění způsobená za bitvy. Nakonec si otevřel, tedy spíše znovu obnovil, školičku pro předškolní čaroděje.
„No né. Draco, jak dlouho jsem tě neviděla. Snad od Vánoc, co jsi tu nebyl. Moc se mi stýskalo, ale asi máš ve školce mnoho práce, že???“
Oslovený se jen usmál. Už to nebyl ten mladík, co žil jen aby mohl uposlechnout přání svého otce. Už ne. Byl to mladý muž. Úplně se změnil. Hodně ještě vyrostl a zmužněl. 195cm. Každá mladá slečna na něm mohla oči nechat, ale on si z nich stále ještě žádnou nevybral.
„Molly, však to sama dobře znáš vychovala jsi sama 7dětí…já jich mám na starost 170!“ Znovu se usmál.
Najednou jeho pohled padl na mísu s kynoucím těstem.
„Neříkej mi, že v té míse je těsto na tvoje vyhlášené vanilkové sušenky??“
„Ano je“ řekla prostě Molly
„Chceš mi říct, že ke svačině budete mít tvoje vanilkové sušenky s kokosem navrchu??“
„Kokos tam sice nedávám, ale klidně ho tam můžu nasypat, jestli chceš!“ Odvětila Molly s úsměvem, když viděla Dracův rozvášněný pohled na těsto.
„Můžeš jich sníst kolik chceš, ale musíš pomoct Giermovy s vykrajováním, musím na Příčnou skočit pro ten kokos. Jo a pak je dejte péct na 150°C…počkej až zrůžoví a než se do nich pustíte, tak je dejte vychladnout!“ Rozkázala paní Weasleyová, když ze sebe sundávala zástěru. Popadla váček s penězi a chvatem se přemístila pryč.
„To je ale zajímavý, jak pak tam potom dáme ten kokos??“ Zeptal se starší mladík toho mladšího…
„Babička to má určitě vymyšlený!“ Řekl Gimmy s jistotou v očích, a Draco na to jen bezmocně pokrčil rameny.
„Hermiono. Ten návrh toho Elizabethina pokoje je přenádherný. Určitě se jí bude líbit!“ Pohladila si Sandra Dawsonová své dost vyklenuté bříško teprve na 5měsíc.
„Ten nápad s tou barvou byl mého syna Gierma, ale vše ostatní je už moje práce!“ Zarděla se pod pochvalou Hermiona.
„Stejně by mě zajímalo, jak ses k těm projektům přestavby kouzelnických domů dostala.“ Zeptala se Sandra.
„Ani vlastně nevím…abych pravdu řekla. Když jsem se stěhovala k Molly Weasleyové, tak její dům tu přestavbu nutně potřeboval. Po tom útoku“ řekla smutně „byla těžce narušena statika a celkově by se ten dům musel asi zbourat, ale to by už Molly asi psychicky nevydržela, a tak jsem se rozhodla nějak se to pokusit opravit a ono ejhle?? Podařilo se. Musela jsem se začít nějak vydělávat peníze. Sice jsem měla přístup k Harryho trezoru a rodiče se mi taky snažili vypomáhat, ale na ně jsem se potom nemohla moc upínat. Báli se mě. Je to dlouhá historie, ale vše jsme to s Molly a Gimmym zvládli a jde nám to spolu dobře. “
„To je báječné. Hermiono.“ Řekla nádherná a velmi milá žena, manželka vedoucího oddělení pro rovnoprávnost čarodějů a čarodějek z nekouzelnických rodin, paní Dawsonová. Její manžel byl z velmi staré kouzelnické rodiny, ale velmi podporoval lidi jako je Hermiona.
„Ano to je. Zajímavé, jak mě to začalo bavit. Sice u některých domů či sídel je přestavba velmi komplikovaná. Dostat se přes některá ochranná kouzla, která fungují už několik století? Jako by se ty domy sami bránily. Pff!“ Máchla Hermiona rukama do vzduchu..
„To jistě věřím, ale pro tak mladou a ambiciózní ženu, to jistě není problém.“ Neoplývala chválami Sandra.
„Jen mě moc nepřechvalte. Kdyby mě to nebavilo, tak bych s tím asi co nejdříve skončila. V dnešní době je hodně těžké udržet si místo na špičce. Ale hodně inspirace mi dává můj Giermo. Je to moc milý hoch. Už se těším až spolu půjdeme nakupovat věci do školy. Už se nemohl dočkat.“ Odpověděla vyhýbavě Hermiona.
„O, tak to vás nejspíš už nebudu rušit. Práce začnou, jak jsme se domluvily, pozítří, takže není o čem již mluvit. Přeji vám pěkný nákup a pozdravujte ode mne Gierma, ano??“ Dodala laskavě Sandra.
„Ano, děkuji. Tak nashledanou 1. září!“ vyšla z obývacího pokoje halou ven a Přemístila se.
„Harry. Děje se něco?? Poslední dobou jako by si nebyl ve své kůži. Neustále něco hledáš v knihách a někam chodíš. Děje se něco o čem bych měla vědět??“ Zeptala se Hermiona. Byly 2 hodiny ráno a Harry se ještě v jeho pracovně přehraboval ve starých svitcích a knihách. Hermiona si přitáhla více župan k tělu a šla si sednou Harrymu na klín. Měla nejasný dojem, že
by potřeboval si o něčem promluvit, a takhle to byl jejich způsob. Ona mu seděla na klíně a on ji objímal a občas se k tomu ještě kolébali. Mělo to v krušných časech na oba blahodárný vliv.
„Jen jsem po té bitvě nějak rozhozený. Musím si sjednotit myšlenky. Ale kupodivu se mi to nějak nedaří. Snažil jsem se najít odpovědi na své otázky v knihách. Hledal jsem všude, ale nějak to nestačí. Odpovědi se ne a ne dopátrat.“ Obejmul ji Harry.
„Myslíš, že by ti pomohlo se o tom se mnou poradit?“ Zeptala se Hermiona opatrně a opřela se mu o temeno hlavy.
„Mám strach ti o tom říct, miláčku, ale slibuju ti, že jakmile dosáhnu odpovědi, tak ti o všem řeknu. Miluju tě.“ Řekl zamyšleně Harry.
„Dobře. Budu čekat…“
Dalšího dne se Harry sbalil na kratší cestu. Týden. Měsíc. Rok. Dva roky.3, 4 …7let. Čas plynul a Harry se ještě nevrátil. Mnozí se shodli na tom, že Vyvolený je mrtví, ale jeho bližní dál žili v touze, že Harry stále ještě žije. Ale i jejich naděje rok po roce umírala. ZA čas i oni uvěřili, že odešel z toho světa…jen kdyby tušili, že se tak úplně nemýlil, ale jen trochu J
Žádné komentáře:
Okomentovat