Hermiona šla běžela po chodbě. Bylo už dávno po večerce a ona se zdržela v knihovně. V sedmém ročníku se měla stát primuskou, ale ona to omítla, přece jen, když v poslední bitvě ztratíte svého milovaného, tak vám vše pak připadne tak všední, že ani nemáte chuť dělat něco, co pro vás dříve hodně znamenalo.
„Že já si to nerozmyslela. Měla jsem tam tu knížku nechat, kdyby mě tak s ní někdo vyděl, co si asi mě pomyslí??“ Nadávali si tiše. Raději si knížku s červeným obalem schovala pod černý kabát a přidala do kroku. Ale při svém zbrklém úprku do Nebervírských ložnic a nerozhlížela se napravo-nalevo,si ani nevšimla, koho málem smetla na jedné odbočce. A běžela dál na schodiště.
„Slečno Grangerová…!“Zařval za ní naštvaný hlas.Hermiona s leknutím špatně došlápla na schod a jak široká, tak dlouhá se natáhla na schody a pořádně se praštila do hlavy. Rychle se snažila zvednout, ale to neměla dělat. Zamotala se jí hlava a skončila v pozici ne nepodobné jako ta předchozí, ale s tím rozdílem že přímo do náruče člověka, kterého by tam asi někdo sotva čekal. Severuse Snapea. Zástupce ředitele a učitele obrany proti černé magii. Při poslední bitvě byl jeden z mála, kteří to peklo přežili. Pomohl nakonec i očistit Draca Malfoye, který se musel stát smrtijedem. S na nejvyšší míru překvapeným výrazem se díval na rozcuchanou brunetku ve svém náručí. Z podvlasů ji vytékal pramínek teplé krve. Okamžitě, hned jak to spatřil, si ji nahodil do náruče a chtěl se s ní dát do běhu na ošetřovnu, ale něco ji vypadlo s hábitu jemu přímo na nohu. Byla to ona kniha, kterou se snažila schovat, ale teď už marně. Rychlým mávnutím hůlky ji zvedl a rychle si ji poslal do kapsy a rozběhle s Hermionou v náručí na ošetřovnu, ale asi po dvaceti spěšných krocích se s ní zastavil. Dívka se mu zavrtěla v náručí a mrkáním se probouzela z mrákot. Černý pohled se zavrtal do oříškového.
Co se to se mnou stalo?? A co je to za okouzlujícího chlápka??
Tady něco nehraje-Ta Grangerová je nějaká divná! Ale sekne jí to!- Sakra, co to melu? Už sem měl být dávno jinde.
Oba dva se na sebe stále dívali. Ani si neuvědomil, že ji stále drží v náručí.
„Kdo jste? A kdo jsem já??“ Zeptala se a pohladila Severuse po tváři. Severu se na ni jen zmateně díval
Já ti to říkal, je nějaká divná- hlásilo se mozek
Ale je taková něžná- na to srdce
Ticho!- zařval na ně v duchu Severu- Tak to je průser!
„Slečno Grangerová? Jste v pořádku? Nebolí vás něco?“
Sakra asi není v pořádku, když si na nic nepamatuje, že???
Kušuj! Zahnal honem Severu v sobě ten dotěrný hlásek
„Ne je mi už lépe. Mohl byste mě pustit už na zem??“
„Co? Jistěže!“ Snape byl úplně vedle s její ruky, která ještě stále spočívala na jeho líčku a palcem jej hladila po tváři. A něžně ji položil na zem. Ani netušil, kdy se v něm to všechno bere. Dlouho už nedržel v náručí dívku. Ani si to už nepamatoval. Nečekaně byla Hermiona docela těžká. Nevypadala na to. Po bitvě skoro nejedla, jak si všiml. Byla téměř vychrtlá. Ale ne příliš asi tak akorát.
Sakra Snepe, na co zas myslíš!Nadával si zas.
„Ano, Grangerová.“ Zamumlala si pro sebe.
„Aha.A kdo jste..“ V tu chvíli už to nestihla doříct. Opět omdlela.
Sakra. Kam s ní?Uvědomil si náhle. Poppy je někde v tahu, Brumbál by se mi vysmál. Tak nic ke mně. Sakra.Příště, aby se jí člověk raději na nic neptal!“
Tryskem s ní v náručí doběhl do sklepení. Zastavil se před svým kabinetem. Přehodil si ji do levé ruky. Rychle vytasil hůlku a složitým klikyhákem otevřel dveře. Stanuli na prahu místnosti, která byla ozářena jen měsícem , který sem oknem pronikal z nezataženého okna.
V pokoji bylo nečekané útulno. Velká postel na níž bylo černé saténové povlečení. Velká komoda s řadou lektvarů první pomoci. Lektvary na migrénu, ospalost i na kocovinu.
Kolem postele se válelo pár lahví různých obsahů a stádií plnosti
. Vedle postele byl i noční stolek a na něm jediná fotografie. Mladý chlapec se smutným pohledem.Nikdo by nehádal, že ten chlapec asi o něco málo mladší než byla teď Hermiona byl samotný Severu Snape. Naproti postele se nalézal krb na jehož římse se tlačilo nespočetné množství knih. Převážnou část tvořila černá magie, ale byla tu i knížka, která se tu mezi těmi kouzelnickými vyjímala. Rudý červený obal a na něm nápis KAMASÚTRA-umění milovat. Ale Profesor Snape měl teď jiné zájmy než se starat o svou knihovnu. Dívku, která do těď stále spočívala v jeho náruči opatrně položil na postel a začal prohlížet její ránu na hlavě. Pak vytáhl hůlku a seslal na ni pár kouzel. Nakonec si ulehčeně oddychl a sesunul se ke stolu u okna.
Jediný štěstí, že je to všechno jen povrchové. Bůh ví, na jaké problémy by mi to zavařilo.
Pak vstal a přešel k posteli a vzal jednu z nedopitých lahví a pořádně si z jedné z nich přihnul. Pozoroval dívčino tělo jak se v klidném spánku zavrtěla na posteli.Rozvázal si vázanku kolem krku a rozepnul si košili. Chtěl si sundat i kabát, ale něco bylo v kapse. To něco chtěl vytáhnout, ale nešlo to. V zuřivosti začal s tím něčím bojovat. Najednou se ozvalo trhání látky a v ruce mu zůstala tlustá kniha. Měla černý obal a na něm nápis SÚTRAMAKA- poznej sám sebe z té druhé stránky.
Co je to za psychoidní patlaninu?Z druhé stránky? Teda, Grangerová, klesla u mě! Myslel jsem, že psychologii máš už zmáklou, jinak bys s Potterem a Weasleym přišla o mozek.
S dalším mocným loknutím knihu s opovržením otevřel. Hned u nadpisusu se ale pořádně zadusil. Musel silou vůle potlačit hrnoucí se mu slzy do očí, když mu pálivý alkohol skočil do dýchací trubice a do nosu.
Chcete poznat, jak jste dobrý/á v umění milovat? Chcete svému partnerovi/ce přinést potěšení s dlouhotrvajícího orgasmu?? Tak pro vás je tu kouzelná kniha pro čaroděje/ky.
Teda Grangerová. Jedna nula, překvapila mě! Na co ty to tak potřebuješ?? Seš sama. Weasley je death. Potter ten má zájem o tu malou Weasleyovou... Tak koho ty chceš překvapovat??
Ale knihu nezavřel. Nalézalo se v ní mnoho odborných rad, jak pomocí kouzel zpříjemnit ty nejintimnější chvilky, jak dovést toho druhého do takového stavu, kdy orgasmus trvá i několik hodin.
S nevrlým zavrčením se napil z prázdné lahve, kterou mezi čtením upíjel. Zabraností si ani nevšiml, že se dívka dávno vzbudila. Už několik minut jej z postele sledovala.
Jau. Jako bych dostala palicí přes hlavu. Kde to jsem??
Dívka se opatrně otočila na bok a rozhlížela se po místnost. Hlava ji už přetala třeštit a konečně se odvážila i maličko nadzvednout na loktech.
Hmm. Ložnice, ale čí??
Otočila se hlavou na druhou stranu...a
Snape?? Sakra! On ne! Jen ne On! Zajímalo by mě, jak jsem se sem ke k Snapovi dostala. Proboha, on čte..! Ach ne! Co mám dělat?? Co mu mám říct? Jak jen to vysvětlím??? Pane bože! Grangerová, ty si fakt umíš zavařit!!!
Hermiona se nerozhodně dívala na svého profesora zahleděného do její knihy a uvažovala, jak se má co nejrychleji ztratit.
Sakra. Ta Grangerová, má ale nápady. Zajímalo by mě, kde tu knížku našla!
Prolétlo Knapovi zamlženou hlavou od alkoholu a vrávoravým krokem se vydal k posteli pro další láhev. Ale v půli cesty se zarazil.
Hermiona se lekla! Pane Bože. Co budu dělat. On jde sem!
„Á, slečna Grangerová, se konečně probrala!“ Oslovil ji jeho typickým arogantním hlasem podbarveným alkoholem, jak se mu trochu motal jazyk. Dovrávoral se k posteli a ohnul se pro další láhev, ale Hermiona jeho ruku zarazila.
„Už ne, pane profesore, Dneska jste měl už dost. Já…Já si teď vezmu svou knihu a půjdu. Vy si tu pěkně lehnete a půjdete už spát ano?“ Rychle slezla z postele a začala ho směrovat směr postel. Když ale..
„Grangerová.Koukám, že se vám vrátila paměť, ale to neznamená, že mi můžete rozkazovat! Nejsem tak opilý, abych nevěděl, kdy mám dost. Vy mě nemáte právo kamkoliv posílat. Odepisuji Nebelvíru 20 bodů za vaše nevhodné chování, a co se té knihy týče…“ Dodal o poznání mírumilovnějším hlasem.
„Pane profesore. Já vám to vysvětlím.“ Červená jak ředkvička se Hermiona snažila o překot vysvětlovat.
„Tak to bych si rád vyslechl! Podíváme se jak naše šprtka zatlouká svoje sexuální touhy!“ Vysmíval se. Hermiona jen naprázdno polkla.
„Pane, já ji našla V KNIHOVNĚ. Ležela tam v oddělení pro omamná kouzla a já hledala nějakou knihu pro ten úkol, co jste nám v pondělí zadal. Jen jsem do ní nakoukla. Zbývá mi jen 5kapitol..“Sakra!V tu ránu ještě víc zčervenala!
„Jen pět…? Jak dlouho ji máte???“ Zeptal se s výsměchem ve tváři.
„Já…od pondělí. Četla jsem ji po večerech, ale jen v knihovně. Dnes jsem si chtěla nějaká ta kouzla vyzkoušet, ale jen na sobě...“Sakra to jsem taky neměla říkat! Nadávala si v duchu a zařekla se, že už raději nic říkat raději nebude.
„Zajímavé!“ Teď už se vyloženě bavil. Hermiona měla co dělat, aby se studem nepropadla, ale v hloubi duše byla ráda za svoje prořeknutí.
„Víte, že tato kniha je nevhodná pro studenty???A hlavně pro takové všetečné studentky jako jste vy???“
„Prosím??Ale pane profesore. Přece jste říkal, že omamných kouzel je spousty, máme si vybrat nějaké, které jsou spíše nevšední. A tyto mi přijdou nanejvýš vhodná. Jen málokterý kouzelník je zná. Snad jen vy a já a pár dalších, kteří na tuto knihu náhodou narazili. Zjistila jsem si, že je to jedna z 5ti výtisků na světě. Jedna je u nás, druhá je v Kravalu. Třetí někde v Americe a o těch zbylých dvou se neví, ale hádala bych, že na černém trhu by se sehnat dali.“ Bránila se Hermiona. Až teď si uvědomila, kam se při svém monologu dostala. Stáli ani ne dlaň od sebe. Stála tak blízko. Ale něco upoutalo její čichové buňky.
Alkohol? Ne to je ...co to jen tak zajímavě voní?
Hermioně se ta vůně zarývala pod kůži. Cítila, jak se jí z ní krátí dech. Nebo to bylo z jeho blízkosti?
„Dobře, jak myslíte. V Pátek nám před třídou uděláte názornou ukázku. Vašeho modela vám vyberu náhodně, abyste ho na to nemohla psychicky připravit. Já i vy moc dobře víte, že na ně je obrana. A to by potom nebyla legrace.Za to by byl trest, tedy, jestli to někomu řeknete. Budete mít trest prodloužený o několik týdnů navíc!“
“Pro-pro-prosím?“ Zakoktala se rozhořčeně
„T-t-to nemůžete myslet vážně! Vždyť, vždyť...To přece nejde!!“ Vždyť je to proti pravidlům!!! Je to zakázané!!“ Vmetla mu to z děsem do tváře.
„Ale vy mi moc dobře dokazujete, že zákazy jsou od toho, aby se porušovali!“ Zasyčel ji do tváře.
Byl nebezpečně blízko. Až moc. Její dech ho šimral na tváři, když na něj mluvila. Byl přímo paralizovaný vůní jejích vlasů. Taková vtíravá vůně, ale příjemná.
Několik sekund či minut se tak probodávali pohledy. Obličeje jen několik milimetrů od sebe. Oba vzájemně cítili rozzuřené krátké vzdechy na svých tvářích. Najednou to ticho proťalo dvojí zuřivé zavrčení. Smíšené s agresí a odevzdáním.
Hermiona skočila Severuovi do náruče a obmotala se nohama i rukama kolem něj. A oba se začali vášnivě líbat. Ani jeden nehodlal ten souboj jazyků prohrát. Bojovaly jako rozzuřené kobry. Jako by to byla jejich poslední možnost záchrany. Líbali se. Hladově. Nenasytně. Ani jeden nemohl přestat. Intenzita jejich ovládání byla už v tu chvíli pryč.
Severus s Hermionou v náručí přešel ke stolu u kterého předtím seděl a ona jediným pohybem hůlky, kterou rychle vytáhla z kabátu nechala zmizet vše z povrchu pryč. Severu ji posadil na stůl a začal se rychle věnovat knoflíčkům na její blůzce. S Radostí zjistil, že nenosí podprsenku, takže se mu za okamžik naskytl pohled na mladou dívku téměř ženu. Pomalu ale jistě přejížděl jazykem po malém vystouplém znamínku na jejím krku a sem tam jej jemně stiskl mezi zuby, ale nepřestával se přibližovat k jejím prsům. Pak rychle a neočekávaně se přisál na její bradavky. Hermiona slastně vydechla.
Hermiona už neotálela. Rychle své ruce přemístila k místu, kde se jeho kalhoty prali s jeho tvrdým mužstvím. A začala se rychle jako ve snách potýkat s jeho poklopcem. Severus nepřestával útočit svým jazykem na její tělo. Líbal ji a sem tam přejel jazykem po celé délce jejího břicha. Od pupíku až k tomu malému znamínku. Pomalu. Táhle.Hermiona slastí chvílemi ani nevěděla co dělá. Na chvíli přestala zabývat jeho poklopcem a vyhledala jeho rty k dalšímu žhavému polibku. Severu už na nic nečekal. Rychle dokončil to, co Hermiona na jeho poklopci započala. Hermiona na nic nečekala. Maličko se nadzvedla a nechala si stáhnout poslední překážející kousek oblečení. Severu už na nic nečekal. Rázně do ní vniknul. Ale překvapením ztuhnul. V cestě dál do jejího nitra narazil malý tlak, ale který ale hned povolil.
S překvapením se podíval na dívku pod ním. Měla zavřené oči a soustředěnou vrásku mezi očima, která hned s ustupujícím tlakem povolila. Prudce otevřela oči. Severu s údivem zjistil že nejsou jako dříve oříškově hnědé, ale teď mají barvu té nejčernější kávy. Byly plné touhy a očekávání. Nastavila svoje rty a on je s radostí přijal. Pak to přišlo. Seversu se v ní pohl. Hermioně utekl ze rtů slastný vzdech. Pohl se podruhé.Tentokrát s větší vervou. Hermiona zaklonila hlavu pod přívalem slasti. Severu povolil své . Snažil se krotit kvůli dívce pod ním, ale ona sama jej poháněla k stále většímu a většímu tempu. Zanedlouho už z nich tekl pot, ale oba ne a ne ukojit svoji touhu. Hermiona se o něj otírala jako kočka. Severuse to nesmírně pobízelo k dalšímu mocnějšímu tempu. Nikdo z obou ani netušil, kdy přišla ta mocná chvíle splynutí. Hermiona se vysíleně opřela Severusovi o rameno. On si opřel hlavu o temeno její hlavy. Oba se odedechovalili a nechávali takto tiše doznít tuto chvíli. Po chvíli se Hermiona povzdychla a už opět oříškovým pohledem upřela tázavý pohled na Severuse.
„Uděluji Nebelvíru 70 bodů za...!“ Řekl svým obvyklým hlasem.
„Cože?“ Vyhrkla Hermiona
„Co si to o mě myslíte? Že jsem nějaká holka pro potěšení, tak to NE! Pane profesore! To ne!“se sarkastickým důrazem na „pane profesore“. Ve spěchu jej od sebe odstrčila a začala se urychleně oblékat. „Už vás nikdy nechci vidět!!“ Vmetla mu do tváře.Ani se mu nechtěla podívat do tváře „Nikomu o tom neřeknu, přece jen nejsem taková svině, jako jste vy na nás! Brumbál by vám jistě netoleroval užívání si po nocích se studentkami! Nashle.“, a otočila se na podpatku a chtěla odejít. Ale on ji popadl za loket a objal ji silně, ale jemně kolem pasu.
„Co...?“ Pohlédla mu konečně do očí.
„...za vynikající domácí úlohu. Ale k tomu to mu, že mě již nechcete vidět...“ Zvedl ji a odhodil ji do postele a lehl si na ni.
„Tak za prvé bych k tomu, moje drahá studentko, drobnější výhrady.“ Dodal hlasem plným touhy po opakování. A políbil ji na špičku nosu.
„ A za druhé!Miluju tě a odejít tě nenechám!“
„Jak jsem ti už jednou řekl. Zákazy se mají porušovat!“
The end
Žádné komentáře:
Okomentovat